Když jsme společně doma

tak se s Alešem pohádáme hned po ránu. Asi ta dlouhá zima za námi, co z nás vysála všechnu energii, možná šéfové v práci, co ztrpčují život nesmyslnými nařízeními, nebo taky Oskar, co se snaží splynout se mnou v dvojjedinou bytost. Od všeho kousek způsobuje, že tu teď často lítají saze.

Naštěstí se nám nad vším napětím daří vítězit dlouhými pobyty venku, kde se cítíme a chováme jako ideální rodina (tedy až na dnešní malou roztržku nad opékáním buřtu, ale to asi Alešovi přelítl přes nos nedodělaný termín, který na něj čekal doma). Termín netermín, tři pivka u kláštera a i Aleš byl veselý a bezstarostný. Nehledě na to, že kluci byli během našeho sezení u piva ve svém živlu, lítali kolem po trávě, hráli fotbal, mleli mouku a my o nich vůbec nevěděli.

A ještě před tím stihli

lézt po provazech

sbírat body

chodit po laně

střílet z kuše (Jáchym Hood)

hrát kriket

opéct buřty a podle toho, jak se tvářím, je těsně po roztržce, haha

box

radovat se i přes nevýhru v tombole