Žije se nám dobře, spousta se nám toho děje, ale psát se nestíhá, neb máme s Alešem novou závislost - každý večer se koukáme alespoň na jeden díl Sopránů a tak zcela paralyzováni čučíme do monitoru a na veškeré ostatní činnosti zvysoka kašleme. Jsou ale momenty, které si zaslouží vypustit do virtuálního světa. Jáchym klackovatí - myšleno v dobrém, je z něj prostě a jednoduše každým dnem dospělejší kluk. Už žádná brmáka, hamiko, koko. Už traktor, auto, náklaďák, dulík, mlíčko. Dlouho jsem si nedokázala představit, že taková slova přijdou, ale jsou tu :)
Dnešní
Rybolov
Se zbožňovaným Mikem
Hra s bráchou na autobus
Oskar je miláček. Roste, chechtá se, hraje si, všechno strká do pusy a hlavně se už plazí. Utíká to, utíká.
Včera byl přivítán mezi občany Prahy 6. V podstatě jsme si tu "šaškárnu" celkem užili. Jáchymek nepřekonal svoji úzkost ze ztráty maminky a nechtěl mě nechat samotnou s ostatními novorozenci a jejich maminkami. Hrozila scéna a pláč, času bylo málo, kolem spousta lidí, tak jsme v okamžiku dospěli k revolučnímu rozhodnutí, že Oskárka uvede mezi Pražáky Aleš. Šla jsem si tedy sednout mezi přihlížející publikum, Jáša u mě na klíně. Když do místnosti vstoupili Oskárek s Alešem v zástupu matek s dětmi, propukl u mě nezastavitelný smích, až mi vyhrkly slzy. Snad za něj mohl Alešův upřený až prosebný pohled, který se ke mně upíral, možná ale taky Jáša, který na celou místnost začal volat: Tatíííí! Tatííííí! :) Byli jsme za exoty, člověk se až sám sebe ptal, jestli neudělal někde chybu ve výchově. Nicméně ceremoniál proběhl důstojně. Na konci se paní úřednice rozplývala nad tím, že děti jsou mimořádně hodné. Na to začal plakat Oskar :)Nu což.
Plazič
